Taky se nemůžete rozhodnout, zda vaše zázračné dítě dáte do školky nebo s ním radši zůstanete doma? Věřím, že tuto otázku si klade většina z nás. Je to na každém rodiči, rozhodnout se tak, jak nejlépe umí a jak to opravdu cítí. Já jsem se rozhodla Isabellku do školky dát, a to hned z několika důvodů. Když teď opominu finanční situaci a budu se soustředit pouze na to, co může dle mého názoru dětem v kolektivu pomoci. Tak, jak jsem již psala v předešlých článcích, to že naše děti mají poruchu autistického spektra, neznamená, že se nemohou začleňovat mezi ostatní, tedy pokud jim samotným to nečiní jakékoli potíže. Isabellka je společenská holčička, které nevadí ostatní děti, sice s nimi neumí navázat kontakt, ale pokud za ní přijdou, tak je neodhání a dokáže si s nimi i hrát. Z terapií je zvyklá i na dospělé, takže ani v tom není problém. V této oblasti máme asi proti některým výhodu. Pokud, ale mají děti ve školce k sobě toho správného člověka, ať už je to paní učitelka nebo asistentka, tak si myslím, že se mohou časem začlenit skoro všichni. Také Isabellce hodně pomáhá, že vidí u dětí, co dělají, jak si hrají a další věci, které ona sama neumí iniciovat. V současné době už doma přijde za námi a vezme nás do kroužku tancovat. Pustíme si písničky a Isabellka nám ukazuje, jak máme tancovat, některé tanečky ještě i já sama poznávám ze školky. Nebo když má špinavé ruce, tak jde a sama si je utře nebo umyje. Samozřejmě jsme jí to vždycky učili i doma, ale podle mě to není takové, jako když to vidí u ostatních dětí. Můj názor je ten, že my se můžeme snažit sebevíc učit děti novým věcem, návykům a dalším dovednostem, ale ta inspirace od nás rodičů není tak velká, jako když to ty děti uvidí u ostatních dětí nebo jiných dospělých. Sama vidím jak Isabellka pracuje doma se mnou a s čím bojujeme a pak na terapii jí moc chválí, jak krásně pracovala. Nejdřív jsem si myslela, že nejsem dobrá máma, že některé věci nedokážu, ale tak to není. I naše děti se prostě chovají s námi rodiči jinak, než když jsou bez nás. To je úplně přirozené a tak to mají zkrátka všichni. Takže pokud máte pocit, že vaše dítě nedokážete něco naučit, nebo vám prostě něco nejde tak, jak byste si představovali, určitě se neobviňujte, ale hledejte řešení, jak to udělat jinak. Pokud máte dítě, které zrovna do školky chodit z jakéhokoli důvodu nemůže, nebo ho do kolektivu dát nechcete, zkuste třeba vyhledat nějakého dobrovolníka, který by za vaším dítětem pravidelně docházel. Vám to pomůže v tom, že si na chvíli odpočinete a vaše dítě někdo jiný naučí něco, co vám třeba nejde. Vidím to u Isabellky, když jsme s ní doma sami, bez větších dětí, tak se chová úplně jinak, než když máme na víkend všechny děti. O víkendech, kdy jsou u nás všechny její sestry, tak je Isabellka pořád s nimi a pořád by s nimi chtěla něco dělat. Děti si navzájem dávají víc, než si dokážeme představit. Je pravda, že jak v tom pozitivním smyslu, tak i v tom negativním. Ve dnech, kdy jsme s Isabellkou doma sami, tak si s ní hrajeme, učíme jí, věnujeme se jí, ale jinak, tak dospěle. V tom je právě velký rozdíl. Pokud tedy máte doma alespoň trošku společenské, učenlivé dítě, určitě mu školka jen a jen prospěje.