Isabellce jsou 4 roky a na svůj věk je velice chytrá a šikovná holčička. Někde bůh dá a jinde vezme. Ale, kde vlastně Isabellce vzal? Isabellka je úžasná bytost, která mě toho tolik naučila. Vedle dcery se každý den učím novým a novým věcem. Být matkou je úžasná věc a pro každou maminku je tato role výjimečná, ale být mámou zázračného dítěte jako jsou naše děti, je ještě úžasnější. Nic totiž není samozřejmostí, ke všemu se musíme s našimi dětmi postupně dopracovat, ale o to větší radost z toho máme. Když jsem měla první dceru, bylo mi 24 let. Všechno bylo tak nějak přirozené, ale také samozřejmé. Dcera začala chodit, mluvit, neměla dudlík, krásně spala, krásně přibírala, no prostě „tabulkové“ dítě. Já jsem to brala tak nějak samozřejmě, prostě tak to má přece být. Isabellka mě, ale vyvedla z omylu a ukázala mi, že ne vždycky to tak musí být. Isi mi ukázala druhou cestu, složitější cestu, jejíž součástí jsou dny plné obav, smutku, únavy, ale také cestu naděje, trpělivosti, ctižádosti, vytrvalosti, a hlavně radosti z maličkostí, z malých posunů, na které se musí mnohdy dlouho čekat. Také mi ukázala, jak čistá duše se v ní skrývá. Isabellka je moc hodná, společenská, usměvavá a mazlivá holčička. Dokáže dát najevo tolik lásky a radosti, že není možné jí prostě nemilovat. Když si hraje se svými hračkami, nebo s hračkami ve školce, je na ní vidět, jak se soustředí a jak je spokojená. Má ráda hodně věcí od malování, stavění lega, hru s domečky a panáčky, až po hraní si s auty. Někdy si hraje sama a někdy si chce hrát společně s námi, záleží zrovna na jejím celkovém rozpoložení. Isabellka hodně miluje hudbu a tanec. Poslouchání různých písniček a tancování jí hodně baví. Ale tím, že je Isi tak šikovná, je těžké jí něčím zabavit na delší dobu. Hodně používáme montessori hračky a jiné pomůcky, ale Isince něco jednou ukážeme, nebo si sama něco zkusí a pak už to dělá tak automaticky, že už jí to samotnou přestane bavit. I když ty hračky na nějakou dobu schovám a zase je po určitém čase vytáhnu, tak v té hlavičce to má uložené. Je krásné Isabellku sledovat, jak hned ví, co k čemu a kam patří a k čemu co slouží. Je to až neskutečné. Isabellka není dítě, které by nemělo nějaký pud sebezáchovy, je na sebe velice opatrná, a to skoro u každé činnosti. U všeho rozmýšlí, než něco udělá. To nemá po mě J. Isinka miluje čísla a písmena. Umí počítat do 10 a složí celou abecedu, už od 2 let jí to bavilo asi nejvíc. Teď šla čísla a písmenka hodně stranou, ale stále si to pamatuje. Ve školce si dokonce sedne k dětem a přidá se k jejich hře, což je úžasný posun. Isabellky jediné dva problémy, na kterých pracujeme, a bude intenzivně pracovat, jsou řeč, neumí komunikovat slovy, a potom toaleta. To je nyní naším cílem. Naučit Isabellku „bez plínek“ a rozmluvit jí. Až se nám toto povede, bude to pro nás všechny největší odměna.