Ještě, než jsem měla potvrzenou diagnózu autismu u Isabellky, tak jsme s manželem začali hledat terapie a logopedii. Výběr logopedů, kteří umí pracovat s dětmi s poruchou autistického spektra, nám dali v Nautis, kde jsme byli s dcerou na diagnostickém vyšetření. Mezi nimi jsme si vybrali logopedku, která studovala v zahraničí a má dlouholetou praxi s dětmi s poruchou autistického spektra. Začali jsme k ní s Isabellkou docházet 1x v týdnu. Paní logopedka se zaměřovala nejen na řeč, ale také hlavně na to, aby se zlepšily dcery reakce na určité podněty. Myslím, že jsme udělali velice dobře. Na logopedii jsme začali docházet již v dceřiných 2 letech a 5 měsících. Možná se to někomu bude zdát brzy, protože nám každý radil, že do třech let, když dítě nemluví, tak se není čeho obávat. Ale tím, že Isabellka dříve mluvila, nechtěli jsme nic oddalovat. Dalším krokem bylo začít Isabellku posouvat i v dalších oblastech. Tak nám paní logopedka poradila ergo terapie. Na ergo terapie jsme se okamžitě zaregistrovali. To byl únor 2021. První terapii jsme měli v listopadu toho roku. Bohužel center, které poskytují tyto služby, a to nejen ergo je málo a mají docela dlouhé čekací lhůty, a tak jsem zatím s dcerou pracovala doma, podle instrukcí logopedky. Nakoupila jsem si knihy, výukové hračky a další pomůcky a četla na internetu různé rady. V únoru tohoto roku začala dcera docházet ještě na ABA terapie, které jsem si hodně dlouho rozmýšlela. Bála jsem se, že to bude nastavené jinak, tak nějak moc jako drezura, práce jen u stolečku, prostě nebyla jsem si v této oblasti jistá. Už teď ale mohu s jistotou říct, že jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli. Už po prvním měsíci byly vidět u dcery první pokroky. ABA terapie mohu tedy opravdu doporučit. Je, ale jasné, že každé dítě je jiné a každému dítěti pomáhá něco jiného. Zase nechci, aby toho bylo moc. Isabellka chodí do školky, 2x v týdnu na ABA terapii a 1x v týdnu na ergo. Zbytek týdne jí chci dát volný, i když s ní po chvilkách pracuji i doma, ale také si myslím, že je velice důležité, aby si také odpočinula. Přeci jen těch vjemů je na ní tolik, že čas na zpracování všeho, co viděla, dělala a naučila se je velmi důležitý. Já jsem s ní chtěla pracovat pořád, pořád jí něco učit a doba, kterou trávila třeba u TV nebo u jiných činností mi přišla zbytečná ztráta času. Já jsem si, ale uvědomila, že to není zbytečné, že je to nutnost. Už takto jsou naše děti dost přetížené, a pokud je budeme přetěžovat i my doma, tak to nebude k užitku, ale mohlo by to být spíše na škodu. Vždyť i my někdy potřebujeme jen tak relaxovat, koukat se na TV, anebo třeba jen tak sedět a přemýšlet. Natož ty naše zázračný zlatíčka.