Máte doma také zázračné dítko, nebo máte ve své blízkosti někoho jiného s poruchou autistického spektra? Ano, asi máte, a proto jste tady na mých stránkách. Chtěla bych vám jen říct, že chápu jak moc je to těžké naučit se žít s autismem, ale pokud nám na někom opravdu záleží a ještě pokud se jedná přímo o naše vlastní dítě, jde to, musí to jít. První krok, který nás posune k normálnímu životu, je to, že se nebudeme zabývat tím, co se stalo, proč se to stalo, proč zrovna moje dítě, proč naše rodina? Tyto otázky má za sebou většina z nás, ale bohužel musím říct, že tyto otázky a přemýšlení, proč se to stalo, nám do budoucna nepomohou a neposunou nás dál. Všichni čteme, že ani vědci nevědí, co vlastně poruchu autistického spektra zapříčiní. Je to genetika, zmodernizovaný svět, ve kterém žijeme, nebo je to strava, kterou jíme? Odpovědí je několik a různí se. Víte, že hodně z nás řeší očkování, které může poruchu autistického spektra vyvolat, stejně jako řadu jiných onemocnění. Ale stejně tak tuto poruchu může vyvolat narkóza, vysoká teplota, nebo prostě silná viróza. Podle mého názoru, pokud má nějaký člověk dispozici k poruše autistického spektra, nebo jakékoli jiné nemoci, tak spouštěčem může být opravdu cokoli. Také víme, že autismus tu s námi bude celý život. Kdyby existovala zázračná pilulka, třeba jednou bude, kdo ví, ale teď není, a tak se musíme snažit jinak. Druhým krokem, jak začít zase normálně žít, je přijetí poruchy. Pokud přijmeme danou situaci, tak můžeme začít se zlepšováním stavu našich dětí, nebo jiných blízkých osob. Tohle mě naučil manžel, který mě byl v našich začátcích s PAS velikou oporou. Celou dobu mi říkal, Isabellka není nemocná, nebo postižená, je prostě jiná, ale jak jiná? Prostě chápe svět jinak! A co když jsme právě jiní my. Vždyť ona je úžasná. Každé dítě, které má poruchu autistického spektra, je výjimečné a má své přednosti a nedostatky, ale to máme i my ostatní. Každý z nás má nějaké klady a zápory. Takže když je „normální“ člověk třeba více výbušný, nervózní, náladový, hádavý nebo introvertní, je to hned autista? Tak to jsme svým způsobem asi všichni. Znám hodně „normálních“ tabulkových dětí, které jsou vzteklé, pořád si něco vynucují, jsou zlobivé, neposlechnou atd… ano sice mluví, předvádějí se a hned na všechno reagují, ale pokud budeme pracovat s našimi zázračnými dětmi, budou časem taky takové. Sice budou některé věci dělat svým způsobem, vyjadřovat se svým způsobem, ale jestliže se s nimi naučíme žít a chovat se k nim, tak jak potřebují a hlavně nebudeme jim dávat najevo, že jsou jiní, tak je posuneme dál a dál. Já stále věřím tomu, že když se s autismem pracuje, tak je velká šance děti posunout ve všech oblastech, i když to zabere více času. A to jsem se naučila od mé dcery. Nespěchat, být trpělivá a nechtít vše hned. Prostě někdo začne mluvit v roce, někdo ve dvou letech a někdo v pěti, každý to má jinak, každý potřebuje jiný čas na to, aby se někam posunul. Vždyť i nám dospělým něco trvá déle. Já jsem ze začátku nevěděla, jak se k Isabellce chovat, pracovat s ní a trávit s ní čas. Taky mi to trvalo déle, než jsem se s tou situací smířila a začala efektivně pracovat sama se sebou, natož s malou. Ale, co nás nezabije, to nás posílí a hlavně to pomůže. V současné době se k Isabellce chovám jako k úplně normálnímu dítěti. Vysvětluji jí všechny věci, které jsem vysvětlovala i starší dceři. Hrajeme si, jezdíme na výlety, na dovolené, chodíme na procházky, zapojujeme jí do společných aktivit, jako jsou vaření, pečení, vyndávání prádla z pračky a jiné. Třikrát v týdnu jezdíme na terapie (ABA a ERGO terapie), někdy pracujeme i doma, ale spíše si hrajeme a taky nechávám malou odpočívat. Těch vjemů je na ní za celý den tolik, že když chce jen tak lenošit, koukat na televizi nebo si jen tak pobíhat, tak jí prostě nechám. Já vím, že je to těžké, a někteří lidé by chtěli s dítětem pracovat neustále, ale podle mě je to spíše na škodu, než k užitku, protože dítě musí mít čas všechno pojmout a taky si odpočinout. Takže někdy je lepší méně, než více. Každý z nás, ale musí jednat hlavně pocitově, tak jak si myslí, že by to bylo pro jeho dítě nejlepší, protože šestý smysl každé maminky funguje neomylně.