Když přijde autismus někomu do života, tak nikdy člověk vlastně neví, co ho čeká. Začneme s dítětem pracovat, docházet na různé terapie a najednou se nám začíná pomalu posouvat dopředu. Máme z toho obrovskou radost a pak přijde nemoc, nebo cokoli jiného a najednou vše v čem se naše dítě posunulo je pryč. Smutek…. Smutek…

S manželem a kamarádem jsme se rozhodli, že necháme Svět autismu zapsat jako spolek, který bude pomáhat rodinám dětí se specifickými potřebami. Svět autismu vznikl jako blog, kterým jsem chtěla ukázat rodičům, kteří mají stejnou nebo podobnou zkušenost jako já, že nic není ztracené, že je potřeba pozitivně myslet, s dětmi pracovat a hlavně ty naše zázračné…

Autismus a naše dcera nám otevřely úplně nový pohled na život. S manželem jsme si uvědomili, co je vlastně v životě opravdu důležité. Hned jak jsem si na dceři začala všímat, že se něco děje a že vykazuje znaky poruchy autistického spektra, začala jsem se o tuto oblast aktivně zajímat. Samozřejmě jsem nevěděla, co nás všechno čeká…

I s autistickým dítětem můžete navázat krásný vztah. Mnohdy to může být i upřímnější vztah než s kýmkoli jiným. NE!!!!!! ANO!!!! Važme si toho, jaké dítě nám přišlo do života. Nebuďme smutní, že jsme o něco přišli, nepřišli jsme totiž o nic. Získali jsme o mnoho víc. Získali jsme tu šanci poznat a naučit se něco zcela…

Naše poděkování patří MŠ Chýně, oddělení Veverek, kam Isabellka chodí. Nejen, že má ty nejlepší paní učitelky na světě, ale má okolo sebe i ty nejlepší dětičky na světě….Děkujeme…..

Isabellka má veliké štěstí, po neúspěšném pokusu začlenění do kolektivu v jejích dvou letech konečně máme štěstí. Ve dvou letech jsme Isabellku přihlásili do jeslí na Praze 4. Isabellce byly dva roky, měla nastoupit do jeslí, kde byli všichni seznámeni s tím, že je Isabellka trošku jiná. Ne úplně pokaždé reaguje na své jméno, neumí chodit…