Isabellka má veliké štěstí, po neúspěšném pokusu začlenění do kolektivu v jejích dvou letech konečně máme štěstí. Ve dvou letech jsme Isabellku přihlásili do jeslí na Praze 4. Isabellce byly dva roky, měla nastoupit do jeslí, kde byli všichni seznámeni s tím, že je Isabellka trošku jiná. Ne úplně pokaždé reaguje na své jméno, neumí chodit na toaletu a také někdy prostě má více svůj svět. Žádný problém v tom, alespoň ze začátku nebyl. Dobře, mysleli jsme si, že máme dceru v těch nejlepších rukou. Po čase začal být problém… Ona nereaguje na zavolání? Ona nedělá to, ona nedělá tohle? No nedělá, vždyť jsme to hned na začátku hlásili?! A teď se tomu paní učitelky diví?! Na všechno, co Isabellce dělá problém jsme upozornili hned na začátku. Vrchol všeho byl, když nám jednoho dne paní učitelka přivedla dvouleté dítě se slovy, vaše dítě není v pořádku, není normální a je debil. Omlouvám se za tento výraz, ale toto jsme opravdu slyšeli. Cože? Byla jsem jako opařená. Ano o nedostatcích naší dcery jsme v jesličkách informovali, ale takové jednání? Tak to ne. Zašli jsme s manželem za vedoucí skupin v jeslích a řekli náš problém. Do toho zasáhl Covid. Jesle, stejně Jako ostatní zařízení byly uzavřeny a my zůstali s malou doma. Trošku úleva, trošku strach, co bude. Ale zvládali jsme to. Až se situace uklidní a vše se otevře, co budeme dělat?! Dáme jí zpět do jeslí, kde jí vlastně nechtějí? Ne!! Musíme něco vymyslet. V době Covidu jsme vlastně i kvůli Isabellce začali uvažovat o přestěhování. To se nám po náročných akcích povedlo. Přestěhovali jsme se mimo Prahu. Maličko za Praha, asi 3 km. Do vesnice Chýně. Pro Isabellku jsme našli soukromou školku Lupínek, kam Isabellka chodila něco málo přes rok a byla tam spokojená. Poté jsme dali přihlášku k nám do Chýně, do státní školky s asistentem. Bohužel není tak jednoduché v dnešní době získat kvalitního asistenta. Isabellka, ale má štěstí, nyní je v klasické státní školce bez asistenta a má ty nejlepší paní učitelky na světě. Obě paní učitelky Isabellku přijaly takovou, jaká je, a i pro ně je to asi výzva, kterou chtějí zkusit. Isabellku mají rády a k tomu získaly i děti ve třídě. Děti se o Isabellku starají, hrají si s ní a pomáhají jí se vším co je potřeba. Můj neskutečný obdiv patří paní učitelkám, a i dětem a jejich rodičům, protože jsme opravdu neskutečně vděční za to, že Isabellka má okolo sebe takové lidičky. Naše paní učitelky jsou lidé na svém místě, ony dělají svou práci opravdu ze srdce, což se dnes vidí opravdu málo. A děti, které má Isabellka okolo sebe jsou neskutečně vychované děti, které pomáhají a jsou tady pro někoho jako je Isi. Za to si zaslouží obdiv rodiče, jak hezky své děti vychovávají. V dnešní době je tohle pro nás opravdu vzácnost a já bych jím tímto chtěla všem poděkovat.