Děti s poruchou autistického spektra většinou moc dobře nezvládají změny prostředí. Pro některé rodiče je to velmi složitá situace. Chtěla bych poprosit ty z vás, kteří s tímto mají zkušenosti, zda by se s námi mohli podělit a třeba mi napsat na můj email, jak změny prostředí a cestování s dětmi řešíte. Já tuto zkušenost nemám, ale co není teď, může nastat za pár měsíců, nebo let… to nikdo neví. S Isabellkou cestujeme od miminka. Velice často jsme trávili víkendy u manželovy maminky, která od nás bydlí skoro 200 km. Vždy jsme k ní jezdili na víkendy, když jsme měli mít děti z manželova bývalého manželství. V současné době už jsou holky větší, takže spíše dojíždějí ony za námi vlakem. Snažíme se volné chvíle trávit na výletech, aby Isabellka poznávala vše, co by jí mohlo dál a dál rozvíjet. Někdy je to super a Isabellka si to užívá a někdy jí spíše zajímají jiné věci, než kvůli kterým jsme na výlet vyrazili, ale i tak je na ní vidět, že je šťastná, a to je pro nás nejdůležitější. Isi miluje pobyt venku v přírodě, a tak se snažíme, aby toho s námi zažívala co nejvíce. Nebráníme se ani prodloužených víkendů někde v chatce nebo srubu. Několikrát jsme si pronajali srub nebo chalupu a vyrazili například na podzimní prázdniny. Neříkám, že jsem odjížděla vždy úplně v klidu, protože se stane, že Isabellka někam přijede a prostě jí tam něco vadí a vodí nás pryč. Vždycky musíme přijít na to, co se jí zrovna nelíbí, nebo proč se necítí úplně komfortně. To se nám zatím pokaždé povedlo zjistit. Jednou je to obrázek na stěně, anebo něco jiného, co tam zrovna nechce, takže se snažíme prostor k našemu pobytu přizpůsobit tak, aby to bylo pro malou příjemné. To jsou, ale maličkosti, s kterými se dá pracovat. Většinou je spokojená, že je tam s námi a užívá si to. Několikrát jsme byli na Slovensku, kde to máme moc rádi a tam byla Isabellka vždy moc spokojená. Velký resort se spoustou zábavy pro děti. Bazény, dětské hřiště, procházky a výlety. Tam se rádi vracíme celá rodina. Když byl Isi necelý rok, byli jsme s ní týden v Itálii. Cesta autem byla tedy šílená, ale pobyt u moře úžasný. V té době, ale ještě nic nenasvědčovalo tomu, že je něco „jinak“. Na další zahraniční dovolenou jsme si troufli, a to i díky Covidu až tento rok v létě. Pořád jsme se rozhodovali, jestli pojedeme znovu autem, anebo riskneme sednout do letadla. Nakonec letadlo zvítězilo a bylo to fajn. Isabellka byla celou cestu moc hodná. Prohlížela si knížky, pozorovala lidi za námi a spinkala. I ČEKÁNÍ NA LETIŠTI ZVLÁDLA SKVĚLE. Takže největší nervy to byly pro mě, protože se lítání bojím J. No prostě někdy z toho spíše my rodiče máme strach a děti jsou pak úplně v pohodě. Kamkoli se chystáme s Isabellkou odjet, snažíme se, aby prostředí, kde budeme bydlet, bylo co nejsvětlejší a nebylo temné a „staře“ vybavené. To už jsme s manželem vysledovali, že Isabellka se v těchto místech necítí úplně komfortně. Hodně pomáhá s dětmi také mluvit, o tom, že se chystáme někam odjet a kam, co tam bude a co tam budeme dělat. My si často myslíme, že nás naše děti nevnímají, ale v tom nemáme pravdu a děláme obrovskou chybu, že jim o věcech málo povídáme. Třeba nám naše děti neodpovídají, protože ještě nemluví, ale v té jejich hlavičce mají všechny ty informace uložené.